"Za své chyby si můžu nadávat sám. K tomu nikoho nepotřebuju," říká majitel GFB Autosklo servis Štěpán Flieger a vysvětlujte: "Proto jsem se rozhodl dělat sám na sebe."

V 90. letech existovaly pro podnikání desítky jiných a mnohem atraktivnějších příležitostí k podnikání. Proč právě autoskla?

Možná to bude znít absurdně, ale celá situace vznikla tak, že v roce 1992, kdy byl na českém trhu nedostatek zahraničních vozidel, přivezl jsem si tehdy ještě ze západního Německa poškozený vůz. Ve chvíli, kdy jsem ho dal do opravy a mechanici něco narovnávali na rámu, prasklo přední sklo. Řekli mi, že tento díl nejsou schopni dodat. Začal jsem obvolávat firmy v Německu, které se zabývaly prodejem autoskel a v Regensburgu jsem narazil na dodavatele, od kterého jsem si koupil čelní sklo. Ve chvíli, kdy jsem ho přivezl, obrátili se na ti mechanici, kteří mně auto opravovali, že takových případů mají mnohem víc, a jestli bych jim ty náhradní díly nezajistil. Tím začala celá anabáze.

Rozhodl byste se dneska po těch mnohaletých zkušenostech jinak?

Těžko říct. Během let se trh s náhradními díly na vozový park zásadně změnil. Také firma prošla velikým vývojem. Na začátku, když to vezmu ad absurdum, nám stačila pokladnička, klasický telefon a blok paragonů. V současnosti velkou část komunikace s pojišťovacími domy zajišťuje CRM systém, který je postavený na umělé inteligenci. Myslím, že dnes bych i po těch zkušenostech volil stejně. Nelitoval jsem nikdy, i když procházka růžovým sadem to nebyla.

Vzpomenete si ještě na první vyměněné autosklo?

Určitě. Docela absurdní vzpomínka... První náš klient si koupil Ford Scorpio ve velmi dobrém stavu a dal za něj prakticky všechny své úspory. Ze samé radosti ho jako správý fajnšmekr rozebral, že zkontroluje, zda není někde nějaká chybička. Zdálo se mu, že nad prahem na střešním oblouku je větší boule než na druhé straně. Řešení vymyslel vskutku originální - že bouli zamáčkne heverem. Po několika pohybech mu však prasklo čelní sklo. Kontaktoval nás, že okno potřebuje vyměnit, že s ním přijede manželka a ta že se od nás v žádném případě nesmí dozvědět, jak k tomu prasknutí došlo.

Už dávno jste zajetý servis, nicméně... dokážete odhadnout délku času, než jste se tím zajetým servisem stali?

K zásadnímu zlomu došlo na přelomu tisíciletí, kdy jsme začali cílit na velké vozové parky korporátních společností.

Umím si představit, že problémů, které vás dnes a denně provázely a provázejí, jsou vyšší desítky.

Které z nich vám ale vysloveně hážou klacky pod nohy?

Asi bych to úplně nenazval házením klacků pod nohy, ale hodně nám komplikuje život přibývající administrativa a legislativa upravující způsob podnikání. Někdy mám pocit, že naši daňoví poradci půlku času studují nové zákonné normy a spoustu hodin trávíme s našimi právními zástupci nad výkladem právních názorů na jednotlivé situace. Nedovedu si představit, jak dneska může začít někdo podnikat, jako my v roce 1992. Pokud začne, půjde do velikého rizika, že nebude schopen ohlídat všechny změny zákonů, čímž se snadno a rychle může dostat do nemalých komplikací.

Prezentujete se jako rodinná firma. V čem jste vůči klientům rodinní?

Určitě vyzvednu pružnost a proklientský přístup ke každému zákazníkovi. Nejsme korporát. Na druhou stranu nechceme nikomu vnucovat naše produkty a ohýbat klienty směrem k nám. Každému se snažíme vyjít vstříc, někdy z mého pohledu možná už i za hranu a někteří klienti toho pak více či méně zneužívají.

Každá poskytovaná služba vyžaduje každodenní kontakt s lidmi, takto zákazníky. S většinou se dá v klidu dohodnout. Ovšem jsou i tací, tak zvaní prudiči, kterým i kdyby jste snesl takříkajíc modré z nebe, pořád to bude málo. Vybavíte si nějakou příhodu se zákazníkem-prudičem, kterého jste měl sto chutí zakousnout?

Ano, i takové situace nastávají. S tím jsem ale počítal již v době, kdy jsem si šel pro první živnostenský list. Jsme obchodníci. Musíme se snažit vyjít s každým klientem, byť někdy je to obtížné. Jak jsem zmínil v předchozí odpovědi, v některých případech, z mého pohledu, klienti službu zneužívají. To je ovšem riziko, které jsme nuceni dnes a denně podstupovat. Počítali jsme s ním a počítáme s ním i do budoucna.

Kolikrát za tu dobu jste chtěl skončit? Myslím opravdu skončit, že jste byl už skoro rozhodnutý... Pověsit autosklo na hřebík a zamknout krám...

Těch situací bylo víc. Ale jednu si obzvlášť pamatuji. V době, kdy jsme po tři čtvrtě ročním úsilí vyhráli tender na velkou společnost s rozsáhlým vozovým parkem, konkurence nás udala na finanční ředitelství, které tento podnět předalo finančnímu úřadu. Nakonec jsem si řekl, že kvůli tomu, že na mě někdo poslal oznámení, s podnikáním neskončím. Sedli jsme si s právníky, daňaři a finančním úřadem a po tříměsíční kontrole jsme zaplatili přijatelnou pokutu. Byť jsem z toho byl ze začátku hodně frustrovaný, tato zkušenost mě posílila. A s klientem, kvůli kterému tahle nepříjemnost vznila, resp. nad kterým jsme vyhráli tender, paradoxně spolupracujeme dodnes.

Chybuje každý. Kdo tvrdí, že ne, nemluví pravdu. Udělal jste chyby, které vás vysloveně štvou? V tom smyslu, že jste si je uvědomoval a dlouho rozdýchával, protože následky z oněch chyb plynoucí byly nevratné?

Nikdo není neomylný. Předtím, než jsem se pustil do podnikání, měl jsem opravdu velmi slušně placenou práci. Jenže s mým šéfem jsem se každodenně dostával do konfliktů, byl to kádr minulého režimu... Následně mně došlo, že nadávat za své chyby si můžu sám a že nepotřebuji vysvětlovat věci, které aspoň mně a mému okolí byly zjevné. A nepotřebuji je vysvětlovat opakovaně. Udělal jsem spoustu chyb a i za ty malé si velmi často nadávám. Jestli jsem někdy udělal chybu, která byla nevratná, nedokážu posoudit. Každopádně některých přehmatů lituji dodnes. Na druhou stranu - chybami se člověk učí. Snad jsem byl vnímavým žákem, když pořád existujeme...

Podnikat v téhle branži přes 30 let, to je docela masakr. Máte pocit, že jste za tu dobu zestárnul nad rámec přirozeného procesu stárnutí?

To si nikdy nesmíte připustit. Určitě jsem zestárl. Jsem opotřebovaný, ale to ať posoudí ostatní. Já každopádně jdu do každého nového dne s tím, že je stejný, jako když jsem začínal. Jakmile si připustíte obavy, můžete vrátit živnostenský list.

Je pořád co zlepšovat? Máte vizi, kam dál byste chtěl váš rodinný servis posunout?

Velký posun nastal v roce 2022, kdy do firmy nastoupil můj nejstarší syn. S nadsázkou tvrdil, že naši firmu posune do 21. století. Chtěl rychlou expanzi, fungující systém. Musel jsem ho trochu brzdit, protože už jsem některé systémy předtím nasazoval. Ze zkušeností jsem věděl, že než se nové systémy odladí, nějakou dobu to trvá a je s tím spojena řada i nepředvídatelných komplikací. Každopádně do toho šel s velkým elánem, aniž věděl, co ho čeká. V tu dobu jsme si vyjasňovali pozice. Vysvětloval jsem mu, že chce-li dělat razantnější expanzi, musí na ni být dokonale připravený. Neposlouchal mě. Já v jeho věku bych taky neposlouchal... Každopádně jsme spolu trávili spoustu prospěšného času a jednotlivé napády poctivě diskutovali do všech detailů. Nekonečné debaty nás posunuly o velký kus dopředu. Děkuji svému synovi. Já bych se takových razantních kroků bál. Dnes vidím, že to byla správná a efektivní cesta, i když oběti byly obrovské.

Chcete někomu poděkovat?

Určitě manželce. Té nejvíc. Vytvořila takové zázemí a i firmě obětovala tolik, že bez toho by vůbec nebylo možné tuto činnost vykonávat. Současně musím poděkovat i ostatním rodinným příslušníkům. Přijde mi banální každého z nich jmenovat, ctím rodinné soukromí. Vždycky jsem kolem sebe měl lidi, kteří mně v těch stěžejních chvílích strašně moc pomohli a podrželi v situacích, kdy jsem rozmýšlel, jak dál.